Minulý týden jsme se inspirovali, jak pojmout velikonoční pečení trochu netradičně. Dnes jsem naopak zapátrala po tradičních dobrotách, které pro většinu z nás na velikonoční stůl prostě patří.
Kde jinde začít, než u mazance. Řekla bych, že kdo jednou ochutnal ten tvarohový, už se mu do pečení toho kynutého moc chtít nebude. Ale ráda mám oba. Kynutý pěkně namazaný máslem a posypaný moučkovým cukrem (vzpomínka na dětství) a tvarohový jen tak, s hrnkem dobrého čaje.
Tradiční jidáše jsem ještě nezkoušela. Že by letos?
Beránek, ovečka, zajíček - alespoň jeden z nich musí každý rok trůnit uprostřed velikonočního stolu. Jenže jaké těsto vybrat? Biskupské, třené, mrkvové, piškotové, šlehačkové, tvarohové ... Letos mne zaujal tento "zdravější" beránek z celozrnné a špaldové mouky. Ale stejně se těším, až zase (doufám) dostanu od maminky toho jejího nadýchaného mrkvového. Bez práce chutná dvojnásob :)
Beránek s makovými kudrnami je z kynutého těsta a jeho tělo tvoří roládky s makovou náplní. Mňam.
A samozřejmě perníčky. Zdobené, nezdobené, slepované, s čokoládou, s uležením, bez uležení ... každopádně voňavé a výborné.
Po všech těch sladkostech pak určitě přijde k chuti velikonoční nádivka.
Ať už se letos rozhodnete pro klasiku nebo trochu zaexperimentujete, ať se dílo vydaří a hlavně - Veselé Velikonoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat