Velikonoční Oreo "lízátka"

Všimli jste si, jak se dneska všemu říká "projekt"? Od zašroubování žárovky, přes vyplnění daňového přiznání až po výstavbu činžáku. Malých a velkých projektů řešíme denně spoustu. Teda ne že bychom zrovna stavěli každý den činžáky, ale výzev se najde i tak dost. Třeba i v kuchyni.

Pro mě "projekt"zahrnuje zpravidla několik fází - plánování, přípravu materiální a mnohdy i duševní, vlastní realizaci a hodnocení výsledku. Ideálně v tomto pořadí :)

Takže ve světle této skutečnosti je zřejmé, že většina mého kuchařského snažení se dá nazvat projektem. Tedy až na výjimky, kdy z různých důvodů zahrnujících časový pres, prázdnou lednici i náhlý záchvat kreativity ignoruji první dvě fáze a vrhám se střemhlav do vlastní realizace, což zpravidla obnáší zvýšenou hladinu adrenalinu a notnou dávku improvizace. Ale to je jiná kapitola.

Zpravidla se ale řadím mezi plánovače. Uvařit svíčkovou, upéct dort, ale i zabalit kufr na dovolenou je pro mě takovým projektem. Vlastně už bych si do životopisu mohla psát "projektová manažerka". A s dlouholetou praxí.

Ať už jste taky plánovači nebo ne, mám tady pro vás jeden velikonoční projekt. 
A je to projekt se vším všudy - budete plánovat, budete se těšit a připravovat, budete realizovat a možná se při tom i trochu vztekat a nakonec i hodnotit:

Velikonoční Oreo "lízátka" 

Sušenkovým lízátkům můžete dát spoustu podob.
Na Velikonoce se hodí ušáci, kuřátka i kudrnaté ovečky.

Návodů na sušenková lízátka neboli cookie pops koluje na internetu spousta a naprostá většina těch, které používají kupované sušenky, radí použít Oreo. Jako by v Americe ani jiné kulaté sušenky neexistovaly. Výrobce si musí mnout ruce. Černočerné sladkosladké sušenky tam mají evidentně výborný marketing, možná obsahují nějakou tajnou ingredienci způsobující závislost a nejspíš jde i o nějaké tajné spiknutí na nadnárodní úrovni, jelikož účinky jsou patrné už i u nás. 

I já jsem v zájmu autenticity a také pro potěchu jisté malé osoby, která už pomalu podléhá vlně konzumu, použila Oreo. Vy se ale nestyďte sáhnout po libovolných plněných sušenkách kulatého tvaru (vyzkoušejte ale, zda jdou poloviny od sebe dobře oddělit, abyste mohli připevnit tyčku a neskončili s hromádkou drobků :) 

Možná si říkáte, proč psát návody na něco tak jednoduchého, jako jsou sušenková lízátka. Prostě strčíme tyčku mezi sušenky, namočíme do rozpuštěné čokolády a ozdobíme. Hotovo. No kéž by. Při výrobě těchto krasavců na vás čeká pár úskalí, která vás už ale díky mému návodu nepřekvapí. Tou trnitou cestou jsem prošla za vás. Není zač :)

Takže budete potřebovat:

Oreo sušenky (nebo jiné kulaté plněné sušenky)
dřevěné tyčky - míchátka na nápoje (plochá míchátka se mi osvědčila lépe než klasické lízátkové tyčky)
bílé čokoládové čočky - nemůžu ani dost zdůraznit, jak je důležité vybrat opravdu kvalitní čokoládu
žluté gelové potravinářské barvivo
cukrové zdobení - očíčka (lze nahradit např. malými čokoládovými čočkami), srdíčka na nos, kytičky na ozdobu apod.
oranžové gumové bonbóny na kuřecí zobáčky (použila jsem JoJo Vexta)
bílé velké marshmallow bonbóny 

Hned v úvodu na vás čeká první úskalí. Je třeba opatrně oddělit obě poloviny sušenky od sebe, vydlábnout tyčkou kousek náplně, kápnout tam trochu rozpuštěné čokolády, vložit tyčku, přiklopit a nechat chvíli zaschnout:

Hromada rozlámaných sušenek je mi svědkem, že tyčku v 99 % procenech případů nejde do sušenky zasunout bez "otevření" sušenky. Druhá hromada rozlámaných sušenek dokládá, že buď je reklama "otoč a omlékuj" zavádějící, nebo já jsem nemehlo, jelikož spousta sušenek skončila ve fázi "otoč" na kusy. Řekněme, že to bylo vadnou várkou sušenek a rozhodně by vás to nemělo od sušenkového projektu odradit :)

Tak. Sotva jste se vzpamatovali z fáze jedna a zametli všechny drobky, čeká vás druhá výzva - namočit sušenku do čokolády. Přiznám se bez mučení, že se namáčení čehokoli do čokolády zpravidla důsledně vyhýbám, jelikož se mnou čokoláda většinou odmítá spolupracovat. Vyberte proto kvalitní, která se dobře rozpustí, a ušetříte si nervy. Čokoládu nebo čokoládové čočky rozpusťte ve vodní lázni, pak do čokolády ponořte sušenku, nechte trochu okapat a položte na alobal. Před zaschnutím čokolády rychle přilepte oči, nos a další zdobení. Po zaschnutí sloupněte sušenku z alobalu a případnou steklou čokoládu opatrně ořízněte ostrým nožem. Moje čokoláda byla příliš řídká a pomalu tuhla (v téhle fázi jsem se opravdu vyvztekala, jelikož čokoláda mi stékala a nechtěla na sušenkách držet, což je mimochodem přesný opak mého běžného problému s bílou čokoládou, kdy se naopak nechce rozpouštět a o namáčení nemůže být řeč), tudíž jsem nemohla nechat sušenky zaschnout "na stojato" třeba v hrnečku, ale i to je možnost, pokud máte hustší čokoládu. Nejdříve takto udělejte všechny bílé sušenky, pak do zbytku čokolády dejte malinko žlutého barviva, dobře promíchejte a můžete tvořit kuřátka. Těm jsem ještě po zaschnutí mázla štětcem po stranách čokoládu jako křidýlka.

Králičí uši vytvoříte tak, že odstřihnete nůžkami z velkého marshmallow bonbónu kolečko. Měkká hmota se tak sama vytvaruje do tvaru oušek. Z každého ouška odstřihněte dole špičku, namočte do čokolády a přilepte k sušence. Králičí tlapky jsou z cukrového zdobení ve tvaru kytičky, domalované jedlým fixem.

Ovečce vlnu vytvoříte také z marshmallow bonbónu, ktery rozstřiháte na malinké kousky.

Trojúhelníčky na kuřecí zobáčky vystřihněte z gumových bonbónů.

A je hotovo. Stačí lízátka dozdobit stužkou a potěšit malé koledníky:

Ať se povedou a udělají hodně radosti :)

Velikonoční cupcakes 2015

Dnes to nebude ani tak o pečení, jako o zdobení. 
Nadýchaný muffin udělá radost snad každému, načančaný cupcake ale ještě víc. 
A když už máme to jaro a blíží se Velikonoce, budeme čančat tématicky:

Mrkvové cupcakes

budeme potřebovat:
mrkvové muffiny - třeba podle mého receptu.
oblíbený krém - já letos použila krém à la domácí pribináček
marcipán nebo mléčnou modelovací hmotu v oranžové a zelené barvě

Z modelovací hmoty či maricpánu vytvoříme malé mrkvičky. Mrkev a lístky k sobě spojíme tak, že mrkev malinko navlhčíme a lístky přimáčkneme.

Pak už jen stačí potřít muffin krémem a dozdobit mrkvičkou.

Velikonoční cupcakes s hnízdem

budeme potřebovat:
muffiny dle oblíbeného receptu
krém (tvarohový, máslový, z krémového sýra - jaký máte rádi)
čokoládová nebo cukrová vajíčka
"trávu" z jedlého papíru
případně další ozdoby z marcipánu nebo mléčné modelovací hmoty

Muffin potřeme krémem, navrch zamotáme do podoby hnízda jedlou trávu a doprostřed posadíme tři vajíčka. Můžeme dozdobit kytičkami nebo motýlky z marcipánu. Hnízdo se dá také vytvořit přímo pomocí krému (vyberte takový, který dobře drží tvar), který naneseme na muffin do kroužku (= hnízdo) pomocí cukrářského sáčku s řezanou špičkou. 

Velikonoční kuřátka a králíčci

Pamatujete na loňská kuřátka a králíčky?
Pokud jste je zmeškali, stačí kliknout sem.

A to ještě není všechno ...

Vánoční perníčky + tipy na zdobení bílkovou polevou

Před pár dny jsem se vás v rámci soutěže o vánoční dárky (která stále probíhá) ptala, bez jakého cukroví si Vánoce ani nedovedete představit. Já na tuto otázku vlastně ani jednoznačnou odpověď nemám. Chuťově u mě vede klasika jako jsou maminčiny vanilkové rohlíčky a linecké cukroví, stejně tak si pochutnávám na všem cukroví provoněném kokosem a skořicí. Navíc samozřejmě zkouším nové druhy. 

Každoročně se ale vracím k perníčkům. Teprve s nimi je moje vánoční pečící mise kompletní. Perníčky jsou jako malá voňavá malířská plátna, která čekají na zaplnění. Pár šikovných tahů bílkovou polevou jim dokáže vdechnout život a vykouzlit úsměvy, ať už je pojmete jako jedlé dárky, ozdoby na stromeček nebo součást podnosu s vánočním cukrovím.

Bohužel rok od roku je času čím dál tím méně, o to víc se mi hodí můj osvědčený recept na perníčky, které se nemusí dlouho rozležet a jsou měkké hned druhý den po upečení. Zdobení volím spíše jednodušší, nejoblíbenější barvou je bílá v kontrastu s hnědým perníčkem. Jelikož už mám ale i malou pomocnici, jsou naše perníčky pěkně barevné.

Receptů, návodů a tipů na pečení i zdobení perníčků je plný internet, tudíž rozepisovat se tu obsáhle krok za krokem by bylo nošení dříví do lesa. Neuškodí ale zrekapitulovat si to nejdůležitější a možná se některé moje zkušenosti budou hodit i vám.  Jak za chvíli uvidíte, moje zdobení je na úrovni nadšeného amatéra. O to ale nejde. Jde o radost ze zdobení, atmosféru, společné chvíle s dcerkou, která ráda při pečení i zdobení pomáhá.

Pro fundovanější rady a tipy ohledně perníčků a jejich zdobení se můžete podívat třeba sem k Meg, která připravila podrobný návod i video. Další inspiraci najdete tady na stránkách paní Brýdové.

Teď už ale můj osvědčení recept na 

Vánoční perníčky (ihned měkké)

Nepotřebují se dlouho rozležet, a proto se do nich můžete pustit ještě teď, kdy už Vánoce klepou na dveře.

Ingredience:

500 g hladké mouky
150 g cukru moučka (kdo má rád sladší, může přidat)
100 g másla
4 vrchovaté lžíce tekutého medu
2 vejce + 1 na potření hotových perníčků
1 lžička jedlé sody
2 lžičky perníkového koření
2 lžičky kakaa (i více - podle toho, jak tmavé chcete perníčky mít)


Postup:

Ve vodní lázni rozehřejeme máslo s medem a necháme mírně vychladnout.

Smícháme suché ingredience - mouku, cukr, sodu, koření a kakao.

Do vlažného másla s medem za stálého míchání nalijeme vidličkou prošlehaná vejce a dobře promícháme. 

Obě směsi spojíme a nejdříve vařečkou a poté ručně vypracujeme hladké nelepivé těsto. Vytvarujeme z něj váleček, který zabalíme do mikrotenového sáčku nebo potravinářské fólie a necháme přes noc v ledničce.

Vychlazené těsto rozkrájíme na cca 2 cm silné plátky, které postupně odebíráme z lednice a zpracováváme - rozválíme na 2-3 mm silnou placku, vykrajujeme libovolné tvary, které klademe s rozestupy na pečící papír (nakynou).

Tip 1: Na jeden plech dávejte jen tvary podobné velikosti, aby se upekly rovnoměrně. 

Tip 2: Pokud budete chtít perníčky použít jako ozdobu na stromeček, vypíchněte jim před pečením dírku brčkem. Můžete pod ně také položit špejli a mírně přimáčknout - vznikne vám perníkové "lízátko" nebo zápich, který krásně vypadá ozdobený mašlí.

Tip 3: Perníčky výborně chutnají a krásně vypadají ozdobené mandlí, brusinkami či kandovaným ovocem (viz úvodní obrázek). Před pečením je můžete na jednotlivé kousky "přilepit" bílkem.

Pečeme v troubě vyhřáté na 160 stupňů (horkovzdušná) 5 - 8 minut podle velikosti perníčků.

Ihned po vyndání z trouby ještě horké perníčky potřeme rozšlehaným vejcem.

Tip 4: Do části rozšlehaného vejce můžete rozmíchat malinko potravinářského barviva a získat tak barevný podklad pro vaše zdobení (krásně vypadá červená).

Tip 5: Perníčky je třeba před zdobením nechat alespoň 24 hodin "vydýchat", jinak z nich bude zaschlá poleva odpadávat

Tip 6: Zkuste zkombinovat zdobení polevou s cukrovými a marcipánovými ozdobami. Marcipán stačí pro přilepení na perník malinko navlhčit.

Zdobení bílkovou polevou

A teď několik slíbených tipů od příležitostné zdobičky perníčků:

1/ Bílková poleva neboli královská glazura - můžete si ji připravit doma, využít práškové směsi (k dostání v obchodech s cukrářskými potřebami nebo přes internet) nebo koupit už hotovou v tubě. Přiznám se, letos mi přišly vhod už připravené tubičky se čtyřmi barvami polevy od Dr. Oetkera, se kterými se i dobře pracuje dětem. Pokud mám ale více času i perníčků na ozdobení, připravuji polevu vlastní:

1 bílek
cca 200 g moučkové cukru (alespoň 2x prosátý nebo extra jemný) - přidávat postupně
1 lžička Solamylu
1 lžíce citronové šťávy 

Bílek mírně našlehám metličkou, postupně do něj zašlehám cukr smíchaný se Solamylem a přes sítko přidám citronovou šťávu. Šlehám metličkou, dokud nevznikne jasně bílá hustší poleva - dle potřeby přidávám cukr nebo vodu jen po kapkách. Pracuji ručně. Zkoušela jsem i ruční šlehač, ale do polevy se tak dostalo moc vzduchu a po zaschnutí odpadávala. Alespoň taková je moje zkušenost.

Hustota polevy je téma na román, existuje celá řada osvědčených rad, jak se dopracovat k té ideální. Po vytažení metličky z polevy by měla dělat špičky, které se zase pomalu spojí s ostatní polevou. Nebo metoda pokus-omyl: nejednou jsem polevu ze sáčku vracela do mísy a upravovala konzistenci...

2/ Obarvení polevy - jak jsem říkala, nejraději nechávám polevu bílou. Když potřebuji barevnou, rozdělím si ji do malých mističek a párátkem přidávám gelovou barvu, dokud nejsem spokojená s odstínem. Mističky s hotovou polevou přikrývám mokrou utěrkou, aby nezačala tvrdnout.

3/ Plnění sáčků - na zdobení používám cukrářské sáčky a kovové špičky s velmi úzkým otvorem. Použít se ale dají i sáčky z pevnějšího igelitu (šikovné jsou ty uzavíratelné) nebo kornouty z pergamenového papíru. Sáček si vložím do vyšší nádoby a mám obě ruce volné na plnění polevou. Pokud mám některé barvy jen málo (bývá to černá nebo hnědá), používám malý sáček s ustřiženou špičkou. 

4/ Aby se špička neucpávala - to je ta asi nejdůležitější vychytávka, která mi šetří nervy, když zdobím více barvami. Ve chvíli, kdy některé zdobící sáčky zrovna nepoužívám, odkládám je do vyšší nádoby, která má na dně navlhčený hadřík - špička se tak neucpává a mohu vesele zdobit dál. Vydrží takhle i pár dní v lednici, pokud zdobím na etapy.
Aby poleva nevytékala při stlačení na druhé straně, konec sáčku zakroutím a sepnu kolíčkem na prádlo nebo upevním gumičkou.

Vím, nejsou to žádné převratné objevy, ale třeba některé z vás pomůžou.

A teď už pár obrázků pro inspiraci 
(ne, nejsou letošní. Jsou vzpomínkou na dobu, kdy jsem ještě měla čas si se zdobením pohrát. Krunýře, ulity i medvědí bříško vzniklo pomocí půlkulaté formičky, na kterou se dalo upéct kolečko těsta. Dovnitř jsem před slepením ukryla malé překvapení - sladkosti i malé dárečky).

 
Ehm, pro srovnání vzorek letošní (rychlo)tvorby za pomoci už zmíněných kupovaných tubiček s polevou:

Vypadá to, že dcera mne už v estetice zdobení předhání :)

Ať se vám perníčky povedou a hlavně si užijte jejich zdobení :)

Vylepšený štrůdl

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid ....
Tak tahle písnička mi zní v uších už pěkně dlouho a čím dál hlasitěji.
Zkrátka nestíhám.

Kdo pomůže když
- dítě onemocní v tu nejnevhodnější dobu? 
(ne že by pro to nějaká vhodná doba existovala) 
- lednice zeje prázdnotou?
- valí se na vás termíny v práci?
- nestíháte nakupovat?
- nestíháte vařit?
- nestíháte péct, natož psát blog?
- nestíháte si už ani stěžovat na to, že nestíháte?

No ano, je to MAMINKA.

Nebudu si tu hrát na sofistikovanou superženu, která má time-management v malíku a bravurně zvládá kloubit práci s péčí o rodinu a domácnost. Tuhle disciplínu z vyšší dívčí ještě nemám úplně vychytanou a tak se mi pomoc hodí. A mám takové tušení, že v tom nejsem sama ...

Dnes pro vás nemám ani tak úplně recept jako tip na vylepšení klasického jablečného štrůdlu, bez kterého si podzimní dny většina z nás snad ani neumí představit. A jak asi tušíte, autorkou zlepšováku a všech štrůdlů zkonzumovaných letos na podzim u nás doma není nikdo jiný, než moje maminka:

Vylepšený štrůdl

Moderní babičky na plný úvazek nemají času nazbyt a hrdě používají kupované listové těsto, pěkně rozválené a připravené k naplnění.

Ne, náš zlepšovák netkví v nějaké nové převratné technice vrstvení, plnění či motání známé štrůdlové nohy - i u tohoto štrůdlu budete postupovat klasicky:
- uplácat těsto a rozválet ho (ehm, vyndat z obalu a rozrolovat)
- posypat strouhankou / kokosem
- naplnit strouhanými jablky a přidat, co máte rádi - rozinky, ořechy, mandle ...
- posypat skořicovým cukrem
- zamotat
- potřít rozpuštěným máslem
- upéct
- pocukrovat
- vychutnat ke kafíčku 

A kde je tedy ten zlepšovák? 
Přidejte si ho nahoru do bodu tři - na vrstvu jablek zkuste dát plátky hrušky, půlky švestek (čerstvé nebo z mrazáku) - ideálně rovnou obojí. Souhra chutí jablek a hrušek s nakysle svěžími švestkami dokáže divy. Ozkoušeno. Potvrzeno.

Tak já zase běžím. To víte:
Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid ...

A co vy? Máte nějaký tip na vylepšení klasického štrůdlu?

Domácí kefír

Kdo by to řekl, že budu ve svém věku ujíždět na houbičkách ...
Ale stalo se a já mám teď nového domácího mazlíčka. 
Pochází z Tibetu, je jí přes 5000 let a miluje mléko - tibetská kefírová houba.

Dostala se ke mně vlastně náhodou, od kamarádky žijící dlouhodobě v zahraničí, kvůli čemuž se vídáme jen zřídka. Letos to ale vyšlo a díky tomu se novým členem naší rodiny stala před časem malá "kefírka", kterou mi kamarádka uloupla ze své už vyrostlé houby těsně před odjezdem domů. Spolu s ní jsem dostala rychlou instruktáž (kde ovšem chyběla zásadní informace, že se na houbičky nesmí s kovem) a po počáteční nedůvěře (bakterie? kvasinky? něco živého mi bude plavat v pití?) jsem se rozhodla dát kefírce šanci.

Doma jsem ji šoupla do hrnku s mlékem, pěkně promíchala kovovou lžičkou a jala se studovat rozumy na internetu (vyčerpávající instruktáž najdete třeba tady). 

Zjištění první - kefírce nesvědčí styk s kovem (oups)
Zjištění druhé - mám doma malý zázrak se spoustou blahodárných účinků
Zjištění třetí - vyrobit si domácí kefír není velká věda
Zjištění čtvrté - ten radí to a ten zas tohle ... a všichni dohromady mi v tom dělají guláš
Zjištění páté - technicky to vlastně věda je
Zjištění šesté - není radno studovat problematiku příliš do hloubky, kde se stává nepřehlednou a téměř neproniknutelnou (proplachovat x neproplachovat, škodí sliz nebo ne?, mrazit x nemrazit atd.).

Zkrátka se budu snažit kefírku udržet při životě co nejdéle. A dokud ona mou péči vydrží, budeme mít v lednici vždy čerstvý


Domácí kefír

Zdravý kefír plný prospěšných bakterií můžete pít jen tak nebo přidejte ovoce, rozmixujte a získáte výborný koktejl. Použít se dá samozřejmě i při pečení.

Ingredience:
bez tibetské kefírové houby to zkrátka nepůjde - na základní dávku stačí zhruba 1 polévková lžíce 
250 - 300 ml mléka - ideálně čerstvé polotučné či plnotučné, houbička si poradí i s krabicovým

Postup:
První a nejdůležitější pravidlo - vždy používejte plastové či dřevěné lžičky, houba nemá ráda kov (ta moje naštěstí blízké setkání s nerezem přežila).

připravte si:
dostatečně velkou skleněnou či porcelánovou nádobu
papírový ubrousek nebo gázu + gumičku
plastový cedník
plastovou nebo dřevěnou lžičku

Teď už jen stačí houbičku šoupnout do hrnku, zalít studeným mlékem, přikrýt ubrouskem nebo gázou (proti případnému hmyzu a nečistotám), nechat při pokojové teplotě a počkat si zhruba 24 hodin na kefír. V mezičase je vhodné kefír občas lehce promíchat, aby se k houbě dostalo více nezpracovaného mléka.

Následně stačí kefír přecedit přes plastové sítko, houbičky znovu zalít mlékem a celý proces opakovat. 

Zdravý kefír tak můžete mít každý den. A pokud je to na vás moc, dejte hrnek do lednice, čímž se proces fermentace (neboli kvašení - načetla jsem si to, takže teď můžu machrovat :) velmi zpomalí a kefír budete mít až za zhruba 3 dny. Někteří tyrani nechávají houbičku jednou za čas vyhladovět v lednici ve vodě.

Každopádně hotový kefír nemusíte konzumovat hned, v lednici (prý) vydrží několik dní, ale protože pracuje dál, bude postupně kyselejší. Pokud ho uzavřete do láhve, je nutné občas povolit víčko a vypustit plyn, který se tam bude tvořit. Jinak vás čeká výbuch srovnatelný s erupcí sicilského vulkánu.

Když se o houbičku budete dobře starat a nebudete ji dlouhodobě odbývat krabicovým mlékem, začne vám růst. Po čase je tedy vhodné houbičky rozesadit nebo zvýšit množství mléka, abyste opět získali správný poměr. Pokud více kefíru nepotřebujete, můžete samozřejmě obdarovat jiné kefíromilce.

Další rozumy, které by se mohly hodit:

- čím déle necháte kefír stát, tím kyselejší a hustší bude. Pokud to přeženete, stačí ho naředit mlékem.
- pokud bude kefír stát dlouho, může se stát, že se oddělí hustý kefír a syrovátka. No problemo - stačí rozmíchat a kefír je zachráněn.
- po čase se na houbičkách tvoří sliz. Internetové zdroje se nedokáží shodnout na tom, zda je proplachovat vodou či ne. Někdo proplachuje po každé dávce, někdo jednou za čas, někdo vůbec. Podle někoho je sliz pro houbičky přirozený a potřebný, podle dalších je nutné se ho zbavit. Takže nevím a volím zatím střední cestu - houbičky proplachuji jednou za pár dní, jak to vyjde. Internet radí používat odstátou převařenou vodu, ale důvěryhodné zdroje mi prozradily, že jejich houbičky se už léta koupou v proudu studené vody z kohoutku. Takže babo raď.
- pokud se chystáte houbičky na nějakou dobu opustit, vyvstává stejně jako s ostatními domácími mazlíčky dilema "kam s ním". Můžete jim buď zajistit spolehlivý babysitting nebo dle délky odloučení zvolit jednu z metod doporučovaných kde jinde než na internetu. Týden na vás houbičky v mléce v obvyklé dávce bez problémů počkají v lednici. Zvýšíte-li množství mléka, vydrží prý až měsíc. Pak je tu ještě mražení a sušení, což je hotová věda a postup si můžete načíst tady.
- pokud vám houbičky zčernají nebo zrůžoví, už je nepoužívejte

Tak. A pokud jste teď dostali chuť na domácí kefír a rádi byste se stali hrdými majiteli polévkové lžíce tibetských kefírových houbiček, ponořte se do hlubin internetu a najděte nějakého dobrodince ideálně ve své blízkosti, který vám jich trochu věnuje (prý se ale dají poslat i poštou). Další možností jsou internetové obchody a také "dobrodinci", kteří své přebytky prodávají.

No a já jsem zvědavá, jak dlouho ta moje kefírka přežije moji péči :) 
Zatím se drží statečně, já si dopřávám každý den kefír a můžu vám říct jedno: kam se hrabe Activie ;)

Páteční inspirace - Velikonoční cupcakes

V pátek spolu většinou hledáme inspiraci jinde, dnes k vám ale páteční nášup velikonoční inspirace putuje přímo z mojí kuchyně.

Ve středu jsme se naučili, jak obarvit kokos a dnes ho použijeme na výrobu jednoduchých a přitom asi úplně nejvíc nejroztomilejších velikonočních kuřátkových cupcakes. Jako bonus si ukážeme, jak jim udělat zaječí kamarády.

Jinými slovy zjistíte, jak se dostat odsud:

 sem:

Bude to trochu jako u Babiců. Když nemáte tohle, použijte tamto. Ale protože nám dnes jde hlavně o inspiraci a ne o exaktní vědu, tak se snad nikdo pohoršovat nebude :)

---

První jsou na řadě KUŘÁTKA

Budete potřebovat:
cupcakes dle oblíbeného receptu
krém dle oblíbeného receptu
žlutý kokos
cukrová očička (dělám si je sama z bílkové polevy) / malé lentilky či jiné vhodné bonbony na očička
oranžové gumové bonbony / karamelky na zobáček

Vršek cupcakes namažeme krémem, hustě posypeme žlutým kokosem (mírně zmáčkneme do krému, aby neopadával) a umístíme očička a zobáček (gumový bonbon seříznutý do tvaru trojúhelníku). Detailisté přidají kytičku pro kuřecí holčičku :)

Pokud použijete na oči lentilky, doporučuji na ně např. čokoládou udělat kapičku-zorničku a dodat tak očičkám a celému kuřátku výraz.

Pro vizuálně zaměřené názorný postup:
  

---

Kuřátkům by bylo samotným smutno, takže jim vyrobíme kamarády ZAJÍČKY

Budete potřebovat:
cupcakes dle oblíbeného receptu
krém dle oblíbeného receptu, do kterého zamícháte nastrouhanou kvalitní hořkou čokoládu
cukrová očička, malé lentilky či jiné vhodné bonbony na očička
cukrové srdíčko nebo lentilku na čumáček
sušenkové uši

Jako bych to slyšela: "Kde mám proboha vzít sušenkové uši?" 
Nezoufejte, jak už jsem říkala - když nemáte tohle, použijte tamto.
Ouška si můžete jako já upéct při tvorbě velikonočních sušenek či perníčků 
nebo
- použít rozlomenou kulatou sušenku - co půlka, to ouško
- oříznout oplatky
- vymodelovat uši z marcipánu jako tady
- vytvořit uši z čokolády - postup najdete tady
- použít marshmallows jako třeba tady

a určitě vás napadnou další způsoby, jak zajdům uši vyrobit. Sušenková ouška doporučuji zajícům nasadit až krátce před podáváním, aby sušenky od krému příliš nenavlhly a nezlomily se. Osvědčilo se mi uši zatlačit nejen do krému, ale i trochu do těsta - lépe pak drží.

Zbytek postupu je jasný - cupcake pomažeme krémem, umístíme očka a nos (pokud nemáte srdíčkový, můžete použít opět lentilku apod.) a ve vhodný okamžik i uši.

Internet je plný nápadů na ztvárnění zvířátkových cupcakes. Doufám, že ty moje také někoho inspirují.

Ať se povedou a udělají malým koledníkům velkou radost.

Barevný kokos

Žluťoučké kuřátko, zelená tráva, huňatý zajíček ... blíží se Velikonoce a nejedna z nás bude chtít potěšit ratolesti či koledníky krásně nazdobenými a jarně laděnými cupcakes nebo jinými dobrotami. Barevný kokos bude určitě vítaným pomocníkem.

Ne že bych objevila Ameriku, ale říkám si, že nějaké zbloudilé méně zkušené pekařince by se návod na šikovnou pomůcku ke zdobení nejen o Velikonocích mohl hodit. Hypermarkety, supermarkety i markety už sice v dnešní době obarvený kokos nabízejí, ale pokud jste majitelkami či majiteli příslušných potravinářských barviček, můžete si za zlomek ceny vyrobit vlastní.

Pokud jste právě zaslechli fanfáru, je to proto, že se zrovinka chystáte číst můj první fotopostup, který je poctou všem blbuvzdorným návodům, které se na internetu vyskytují.Takže než si začnete ťukat na čelo, proč tady rozepisuji a fotím krok za krokem něco, co stačilo napsat ve dvou větách, vězte, že jsem tento návod vytvořila v čisté euforii z toho, že také jednou tvořím za denního světla a mohu se tedy podělit i o postup práce, ne jen o výsledek jako obvykle. No a zrovna jsem barvila kokos, takže tady to máte:


Jak obarvit kokos

Kokos nasypeme ideálně do uzavíratelného sáčku. Vyhneme se tak kokosové vánici v případě, že se při následném promíchávání s barvou více rozvášníme.

Ke kokosu přidáme malinko gelové potravinářské barvy a přesně 2 kapky vody. No dobře, nemusí být přesně dvě, ale stačí opravdu malinko. Samozřejmě záleží na množství kokosu, který chceme obarvit. Zkrátka s citem.

Pokud nemáte gelové barvy, rozmíchejte trochu práškové barvy v pár kapkách vody. Čím méně tekutiny, tím lépe. Přidat se dá vždycky, ubírat těžko... respektive vůbec.

Sáček DOBŘE uzavřeme a začneme třepat, mnout mezi prsty, zdatnější z nás přidají poskakování a aerobní cvičení - to vše s cílem barvu v sáčku rovnoměrně rozdistribuovat.

A voilà, máme skoro hotovo. Teď už jen stačí kokos rozložit na plech a nechat proschnout. Mimo dosah dětských očí a ručiček. A pozor na průvan.

Tvoříme, zdobíme, jásáme a gratulujeme si k nové zdobící vychytávce.

Nespotřebovaný kokos skladujeme v uzavřené skleničce a samozřejmě v suchu.